Zápisky ze soukromí. Dá se štěstí změřit?

23.05.2016 20:52

Po pár depresivních dnech, kdy jsem neměla energii ani na uvaření kafe, natož oběda, to si přiznejme, se zase ukázalo víc než přiměřeně sluníčko a my jsme s holčičkou zažily neuvěřitelně krásný víkend. A nebylo to jen to pětadvacítkou na teploměru...


Pohoda na trávě ve Stromovce.

Vlastně jsme s Mimie nedělaly nic převratného, zázračného, extrémního, ale o to to možná bylo lepší.

Tak třeba v pátek. Vyrazily jsme spolu na kole s tím, že odvezeme kamarádce jeden sprej. A nakonec jsme u nich strávili společně s její rodinou asi čtyři hodiny, grilovali jsme, jedli zmrzlinu a užívali si podvečerní pohody na zahradě.

Sobota? Stejně skvělá! Opět jsme se vydaly na kole, ale nepletně si nás s žádnými cyklonadšenci v dresech... Jsem ráda, že jsme se po první "aféře" s píchnutím (viz náš Facebook) na to nevykašlaly a dva výjezdy den po sobě jsou víceméně náhoda. Takže zpátky na sedadlo. Vydaly jsme se do vedlejší vesnice, kde probíhal Restaurant Day spojený s jakýmsi jarmarkem. Za neuvěřitelně směšné peníze jsem pořídila brazilské sušenky a pralinky (domácí), sushi a medvídky z piškotového těsta. Mimie se mrkla na divadlo, škoda, že trvalo asi jen pět minut, a pak jsme se proháněly mezi poli, kolem jahodových plantáží, svítilo na nás sluníčko, a já si přidala vážně šťastně. Navzdory ufunění z každého kopce jsem notovala "Holka modrooká", Mimie doplňovala slova, co zná, třeba copánek, voda nebo u potoka, a oč míň kilometrů jsme spolu najely, o to víc stoupal náš barometr štěstí. Skoro dvě hodiny jsme pak skákaly ještě se sousedkou a její holčičkou na trampolínách, klouzaly se na klouzačce, jedly piškoty a já si vážně přála, aby ten den neskončil.


Bad hair day a krátké tepláky? Ale ne, jen jsme řádily na trampolíně.

Večer jsem si dopřála to sushi, otevřela prosecco... Už vás ta mýdlová opera štve? Je mi líto, víkend ještě nekončí. Naše happy hours pokračovaly i v neděli. Ty jsme si užívali rodinně, i s tatínkem Mimie, naplno.


Malujeme. Aneb na výstavě Fíka.

Vydali jsme se na výstavu Divoké narozeniny Maxipsa Fíka v Pelléově ville na Praze 6, kterou máme kus od domu, který je teď náš velký hrdina.


Na výstavě pořád běží pohádky s Fíkem, můžete si vyrobit vlastní orazítkovaný sešítek nebo se jen kochat výtvory pana Šalamouna. Nakreslil toho daleko víc než jen Fíka.

A dál? Četli jsme si na dece ve Stromovce, nakupovali kytky v zahradnictví, dali si skvělé rolované kuře a kachnu v restauraci "500" na zahrádce (více o mých oblíbených restauracích na Praze 6 je tady) a večer koukali na filmy.


K obědu byl jako předkrm telecí tataráček. Fantastický!

A teď už zase pracuji (mimochodem, už jste hlasovali v anketě MAMAblog roku 2016, kterou organizuji?), ale i pondělí bylo skvělé, pracovní schůzka v oblíbené kavárně (Mimie byla se mnou), plavání miminek, na návštěvě u kamarádky, kde jsme se dívali všichni na kroupy cvrnkající do oken...

Pořád marně hledám větu, kterou bych tenhle článek zakončila. Protože jakákoliv slova o tom, že bych chtěla, aby tento víkend pokračoval, že se cítit spokojeně apod. znějí jako šílený patos. Ale je to realita.


Předpověď hlásila třicet stupňů, tak byla Mimie vyletněná. Jinak vás pozdravuje a já taky! Míša