Veliko-ko-ko-ko-noce. Zasněžené

21.04.2017 09:08

Nebojte, nezačala jsem kvokat, jen ukazuju, jak nám drkotaly zuby zimou. A i když se mi to nechtělo přiznat, teď už můžu: zima nám byla pekelná a výpravu jsem značně podcenila.

Pokud nás sledujete na Facebooku nebo Instagramu, tak už víte, že jsme se na velikonoční dvoudenní výpravu do hor (pokud se tomu tak dá říkat) vyletnily. Retro sluneční brýle, nový bomber s vyšíváním, stylové tenisky… Jasně, viděla jsem předpověď, ale jsem býk, a tak mám svou hlavu.

Po předchozí zkušenosti, kdy jsme na Dolní Moravu jeli snad šest hodin (o našem předvánočním výletě za sněhem čtěte tady), jsme vyrazili už brzy. Bohužel náš oblíbený hotel Vista s teplým bazénem byl obsazený, takže jsme se usídlili v penzionu Jiřinka, který je opravdu nedaleko.

Ubytování v apartmánovém domě Slunečník bylo moc příjemné, škoda, že jsme byli natolik líní, abychom si došli pro dřevo do krbu. Hodilo by se. Užívali jsme si zrovna krmení koziček, když nám na nose přistála první vločka. A za pět minut kroupa. A pak nás zase lechtalo sluníčko. Ten den jsem konečně Mimie mohla ukázat, co znamená aprílové počasí. Opravdu se vystřídalo snad všechno, co v českých podmínkách šlo, během pár minut.

Vyšlápli jsme si přesto na pěknou procházku po naučné stezce lesem, kde jsme zkusili třeba nejrůznější zvuky dřeva nebo se dozvěděli víc o houbách či bylinách. A pěkně si užili bobovou dráhu, myslím, že pro Mimie bude ideální až za rok, přece jen sviští to pěkně.

Drahý si dopřál zelené pivo, a já si pro zahřátí (pssst) musela dát jednu malou kořalku, jinak bych snad zpátky do Jiřinky nedošla.

Později jsme ještě vyrazili na prohlídku areálu penzionu, líbilo se nám dětské hřiště, které je přizpůsobeno pro větší i menší, a jak vidíte, tak si tam užijí i ti největší (zapomeňte na to, že neměřím ani 160 centimetrů...). Pokud tam vyrazíte v létě, užijete si určitě v bazénu. Jediné, na čem bych doporučovala Jiřince zapracovat, je kuchyně. Když drahý prohlásil, že je to tak za tři mínus, měl naprostou pravdu. Nenáročným strávníkům, milovníkům vzpomínek na školní kuchyni a nadšeným konzumentům jíšky se tu bude líbit.

A samotná koleda? Dva majitelé Jiřinky s pomlázkou, ještě doma malování vajíček a pečení velikonočních perníčků, které jsem vám vůbec nechtěla ukázat, protože jestli něco neumím, tak je zdobit je... Chutově jsou ale naprosto báječné a směšně jednoduché.

Paradoxně nejvíc artefaktů Velikonoc jsme si užili už předtím – na velikonočních trzích v centru Prahy a také v Malé Hraštici, kde je pohádková cukrárna, kterou paní majitelka Stáňa obměňuje pěkně podle sezóny. A kdyby jen cukrárnu, prakticky celé náměstíčko, kapličku, hospodu přemění v ráj dekorací. Docela by mě zajímalo, jak vypadá sklad všech kýčů v mini, ale i nadživotních velikostech. Musí mít plnou celou stodolu! Ale miluju to tam. Jednou o Vánocích jsme tam napočítali hned 16 betlémů.

A tak jsme drbali všechny slaměné zajíce, cinkali beránkům na zvonce, nakupovali mazance a pěkně konzumně si vychutnávali všechno, co tyhle svátky zasněženého jara přinesly. Konec odpolední chvilky poezie.

 

Vyšlehané a ošlehané Míša a Mimie