Už vím, jak to dokáže. Můj pracovní den

05.02.2016 14:07

"Nechápu, kde na to berete čas." Podobná věta zazní prakticky ve všech mailech, které mi na můj blog přijdou. Čas na blog, ten si najdu vždycky. Plus ještě píšu články pro iDNES.cz, Kondici, Douglas a Literární noviny. A to už chce dobrou časovou organizaci.

Nejsem sama, kdo při mateřské pracuje. A proto jsem se rozhodla vám na blogu čas od času zprostředkovat příběhy žen, které se s vámi podělí o své tipy, jak toho zvládnout víc, a zároveň nebýt unavená, že usnete dřív než dítě.

Začnu svým příběhem, ale pak přidám příběhy žen, které inspirují mě. Abyste si po jejich přečtení řekla: Už vím, jak to dokáže.

Michaela, autorka blogu pro moderní mámy Babybistro.cz, novinářka (a teď si připadám děsně důležitě)
Když máte omezený čas na práci, zapomeňte na prokrastinaci. Jasně, hrozně ráda bych se mrkla na Facebook, zda jsem dostala od vás další like, ale to můžu udělat i v mobilu během dne, kdy je dcera vzhůru.

Jakmile Mimie po obědě leží v postýlce, okamžitě zapínám notebook. Když mám hodně práce, nechám být i talíře od oběda, jen si uvařím čaj a sednu k počítači. Pracuji, než se vzbudí. Někdy trošku přetáhnu, třeba když potřebuji dopsat e-mail, a já slyším, že jí to vůbec nevadí. Roztomile žvatlá v postýlce a hraje si s plyšáky.

Kéž by to vyšlo častěji. Ale když se to stane, jde mi práce lépe od ruky - věnovat tyhle dvě hodiny po obědě jedné konkrétní věci. Tedy třeba jen práci pro Kondici. Většinou ale přeskakuji. A večer musím "napravovat škody".

Večerní práci se snažím omezit, většinou se spíš věnuji blogu, což je zábava. Na druhou stranu mi to tehdy nejvíce myslí, jsem nejkreativnější a neproduktivnější. A tak když mám svůj "dobrý den", píšu klidně do půl jedenácté. Většinou si ale dávám strop do desíti večer. Čím déle pracuji, tím hůř a déle se mi potom usíná. Navíc si chci večer ještě číst.

Telefonáty vyřizuji v průběhu dne. Jednou rukou posouvám mašinku a druhou držím iPhone. Události si rovnou zapisuju do kalendáře a věci, co musím udělat, zase do poznámkového bloku. Co nemám v hlavě, zapomenu.

Když Mimie kreslí a já s ní sedím u stolu, je to ideální čas na sepsání všech povinností.

Miluji odšktávání. Píšu si i drobnosti, třeba zaplatit boty objednané z e-shopu, abych si pak užila ten pocit odškrtnutí a dobře vykonané práce. Pro mě je to stejná radost jako vyhodit někomu figurku při Člověče, nezlob se těsně před domečkem.

Když mám schránku zahlcenou e-maily, nastavím si minutku třeba na 15 minut a do té doby se snažím na všechny odpovědět. Jsem pak stručnější a věcnější.

Většinou se snažím nepracovat dva večeyr v týdnu a jeden celý den, třeba v sobotu. Na mateřské však všechny dny splývají.

Hodně mi pomáhá, když se o Mimie stará její tatínek celý víkend. To pak pracuji skoro nonstop. Když pak sečtu dohromady, kolik hodin jsem přibližně pracovala, zjistím, že 40 hodin týdně určitě za počítačem odsedím.

Troufnu si tvrdit, že nejvíc času ušetřím tím, že nemám televizi. Nic mě neláká večer od práce. A když chci, vybraný film si pustím z archivu ČT nebo na Youtube v čase, který vyhovuje mě.

Zdrojem inspirace jsou mě časopisy, blogy nebo rádio, takže v každé volné chvíli jedno z těchto médií vstřebávám. Knížky poslouchám v telefonu, když jdeme na procházku.
 
Šetřím čas, kde to jen jde. Potraviny nakupuji jedině on-line, necourám po obchodech, schůzky plnáji v jeden den. Ano, pak mám třeba čtyři až šest akcí za den, ale hlídání řeším jen jednou. Priorita v podobě spokojené dcerky stále zůstává. Jasně, jsem potom unavená

Důležitá je i příprava. Všechny dokumenty si dám večer dohromady, stáhnu tabulky na flash disk, v iPadu si rovnou otevřu pdf, která budu potřebovat. Nemusím tam řešit, že zrovna nemám v kavárně wifi a jak se k tomu dokumentu dostanu.

Kéž bych uměla odmítnout schůzky, které mi toho tolik nepřinesou, nebo ji zkrátit. Když sedím na výboru, kde moje agenda probíhala prvních patnáct minut, a zbytek jde úplně mimo mě, měla bych se naučit říct: "Děkuji, z mé strany je to všechno, proto už půjdu a uvidíme se příště." To je můj cíl pro další etapu.