Jak to žije u nás doma aneb hektický týden

26.11.2015 13:15


"Já se to vážně pokouším rozmotat..."

O prvních vločkách, štrůdlu s řepou na dámské jízdě, nudné koze, adventním pečení, dětské herně i restauraci, která pomýšlí na nejvyšší příčky. A taky o důvodech, proč se k nám nevyplatí jezdit, hihi.

Pojďte se mrknout do našeho života, díl první.

Kdybych byla obyčejným pirátem, prohlásím, že jsem tento týden zažila spoustu dobrodružných výprav. Ale protože velím lodi jménem mateřství a na rameni mi pořád sedí jedna malá opička jménem Mimie, tak musím lodním rozhlasem zahlásit, že toho bylo ažžž dost.

Pracovní povinnosti mě donutila zapátrat po hernách, kde si můžu udělat dočasnou kancelář a Mimie se zabaví v dětském koutku. Schůzku jsem proto navrhla v herně Človíčkov na Budějovické. Myslím, že ta bezdětná IT konzultantka nebyla nadšená. Dokonce si představuju reálnou situaci, kdy se vrátí do firmy, svalí se na židli a té skupině hipsterských třicátníků snících o nových sluchátkách, případně o Porsche, ale nikoliv o dětech, řekne: Tak to jste ještě neviděli.

No, ani my ne. Herna se úderem deváté začala poměrně rychle zaplňovat. Naší SEO analýzu tak brzy začal vyplňovat zvuk třískání do piána (navzdory velikosti krabice od cukru), rvačka o imitaci sekačky a řev po bouračce na houpačce. Ale jinak díky bohu za tyhle podnikatelské nápady. Bez toho bych nezjistila, že vás "soukromé" články na blogu nejvíc baví ve čtvrtek.

O víkendu jsme celá rodinka vyrazili na adventní slavnosti do zámku Nelahozeves. Jediné, co mě mrzí, že vy si na ně musíte udělat zálusk až za rok. Poslechli jsme adventní koncerty, nacpali se cukrovím a čokoládou, zapomněli koupit jmelí, omrkli kejklíře, prošli si zámek (málem zbořili sbírku zbraní a podrbali za uchem vycpané divočáky), pokochali se spícími znuděnými kozičkami, které si hrály na živý betlém (oslík zachraňoval čest a nechal se krmit senem) a tak celkově se naladili na nadcházející advent. Protože začíná už tento víkend!
Mimochodem, podobná akce bude na zámku Dobřichovice tuto sobotu, tak se tam možná potkáme.


Pohostili jsme dvě návštěvy, udělali adventní výzdobu, napsali tři články - no to spíš já, Mimie na tom má podíl jen v podobě klidného odpoledního spánku. Už jsem vám řekla, že jsem novinářka?

Dva podniky, kterým posílám virtuální polibky

Díky tomu jsem se dostala na jednu bezva večeři. V Praze se vyklubal podnik, který si myslí na jedno z nejvyšších ocenění - michelinskou hvězdičku. A já myslím, že má slušně našlápnuto. Kariéru na šéfkuchařské pozici tu rozbíhá mladý Francouz Fabien (na příjmení nezáleží), který procestoval svět - stejně tak i majitel podniku. Myslím, že za poslední dobu ho častěji viděly letušky než manželka. Oba dva svoje schopnosti a zkušenosti prolnuli do restaurace Adore. A ukázali, jak se dá netradičně spojit evropský a asijský směr. Třeba v podobě holuba servírovaného se zelíčkem pak choi.


Samostatnou kapitolu si zaslouží vydatný dezert ze  stoprocentní čokolády. Dortík pokrytý čokoládovým dukátkem polil šéfkuchař horkou čokoládou, která svou teplotou uprostřed dortíku zařídila malý kráter. Efektní podívaná! Stejně tak i v případě polévky - minci z foie gras rozpustil silný vývar před mým zrakem až na talíři. Do restaurace Adore si zajděte, až budete slavit výročí. A nedejte se zmást, že dovnitř chodíte zadním vchodem. I to bude jeden z trendů v gastronomii, který se ze světa snaží zavést tenhle netradiční podnik (kde mají úžasný strop a výzdobu v podobě rýčů).

A další příjemná gurmetská záležitost: absolovala jsem další pracovní schůzku spojenou se snídaní (mňam, mňam, croissanty z pekárny Paul) a hlavně vyrazila jsem s kamarádkami z plavání mimin na fantastickou večeři do Café Lounge, kde jsem se rozplývala nad jejich jablečným závinem s plátky červené řepy, hroznovým želé a také tím, jak famózně umí dochutit čočkový salát s čekankovými puky (to abych si mohla dát dezert...).

Taky jsem vyrazila ke kadeřnici, která mi šmikla perfektní delší mikádo, a na výměnu pneuumatik, kde jsem málem upadla z ceny za půlroční uskladnění těch čtyř smradlavých gum (právě proto je nechci ani ve sklepě, který stejně nemám), už podruhé koupila pressovač Nespresso, kterému familiérně říkáme "Klůny" (podle George Clooneyho, tváře značky), a teď sosám každý den svůj životabudič.

Mimie se za poslední týden naučila říkat TADY. Aplikuje to na všechno, i když původní myšlenka se nesla v duchu ukazování zvířátek v knížce. Z výzdoby má radost, ukazuje mi jí neustále se slovy tady. Do 25 let starého betlému za 25 Kčs (nekecám!) si staví vlastní zvířátka. Letos mu skončí služba.

Napadl u nás sníh!!!

Proto jsme se my dvě pořádně zazimovaly, pořídily jsme si v DBK v prodejně Čtyřlístek čepice s bambulkami, zimní kalhoty a beranici.

Pak už jen okořeněná každodennost. Upekli jsme rodinné perníčky (Mimie je jedla ve vaně, půlka je jich v tahu, na návštěvy nezbude) a cvičně také štólu (snědeno, nejezděte), uvařili mléčnou rýží, připravili rybí vývar (experimentálně z pražmy), koupili cereální vejce a domů je donesli všechny nakřáplé. Poučení: nikdy netahat tři tašky, když neberu kočárek a dítě neoplývá schopností udržet směr chůze.


 
Shrnutí:
Zapomněla jsem: opět brát prášky na paměť. 1x večer zapnout chůvičku.

Týdenní ztráty: cedník (nechápu). A ty vejce vlastně.

Došel: čaj Harney and Sons. Bez něj není život plnohodnotný!


Další fotky z našeho života? Sledujte BABYBISTRO - blog pro moderní mámy - na instagramu.