Jak jsem dělala zahradu

11.11.2015 13:32

 
Vím, zahradničila se říká. Ale pro mě se to slovo nehodí. Pochopíte...

Ještě než jsem na svou novou zahradu poprvé vešla, pořídila jsem si stylové červené rukavice. Omylem ve větší velikosti, nevadí, o to víc kytiček mají.

Když se blížil den, kdy jsem na ní poprvé měla vstoupit, začala jsem se poohlížet po holinkách. Burberry mi nepřišly jako nejlepší zahrádkářská volba, ale jediná stylová, ovšem pěkně drahá, takže jsem raději našla staré tenisky.

V Ikee jsem pořídila pár tulipánů a narcisů v jejich nejprostší podobě (cibule) a rovněž smrk. Otázku kamarádky profesionální zahradnice, zda je to nějaký speciální smrk, jinak prý mě za chvíli ze zahrady vytlačí, jsem přehlédla, stejně tak i tu, zda chci půjčit rýč.

Nicméně mi alespoň pomohla správě pojmenovat to, co jsem se dlouho snažila marně vygooglovat pod pojmem "to na zahradu". Aha, tak rýč. A to potřebuji dál? Naštěstí měl e-shop dobré popisky a zboží přišlo do druhého dne. Sada šesti kousků, z nichž dva jsou pro mě neznámou, vypadají něco jako přerostlé tyčky na špízy. 

Oblékla jsem se dítě i sebe. Zapomněla jsem se podívat, jestli neprší. Pršelo. Pár kapkami jsem se jako zkušená zahradnice nenechala rozhodit, protože není špatné počasí, je jen špatně oblečené dítě a matka. Navíc když si člověk uvědomí, co dá práce dítě v zimě obléknout a jak ho v ponurých dnech zabavit doma...

Když jsem vyšla na zahradu (konečně!!), hned jsem věděla, kde vezmu mech na věnec, co mě zaujal v časopise Moje krásné bydlení. Už jsem totiž přemýšlela, kde se parkuje v lese.

Mimie se náruživě dívala, co je to to zelené na zemi. Trochu se do toho bála šlápnout.
 
Já začala prokrastinovat, odkládala jsem sázení a raději z trávy sbírala kousky plastových vojáčků, kteří se tam usadili po předchozích majitelích (možná jsou to ostatky po bitvě u Lipan), a zbytky zubních kartáčků. Vážně je někdo používá na zahradě? Možná v bazénu...

Mimie se s nářadím seznámila rychleji než já, především s motyčkou ve tváři.

Rýčovou otázku jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem se snažila poodhrnout asi tři centimetry hlíny. Můj deseticentimetrový nástroj nechápal, co po něm chci. Moje běžecké boty se svíjely, když se snažily rýči pomoci prorazit hlouběji.

Doporučený rozestup 12 cm mezi jednotlivými cibulkami narcisů jsem vzdala ve chvíli, kdy jsem se podívala na hodinky, jak dlouho mi trvalo vyhloubit asi tři jámy o hloubce podstatně menší než doporučené - ta byla 10 cm. Pečlivě rozvržený záměr o obsázení kytiček podél plotu se smrskl na nahodilost sem tam nějakého rohu. Rozestupy? Zhruba metr. Myslím, že narcis se s tulipánem na mé zahrádce rozhodně nespáří.

Úkol nejtěžší, zasadit strom, mi zhatil obří kámen. "Proč zrovna já musím mít na zahradě šutr, který by zakryl studnu?" nadávala jsem. Po jeho obkopání se ukázalo, že jde zhruba o deseticentimetrový úlomek dlaždičky z koupelny.

Přestalo pršet.

Díru na strom jsem hloubila 36 minut. Bohužel jsem byla nucena dodržet hloubku. Při první zkoušce se totiž ukázalo, že moje představa hloubky by stačila zhruba na podtácek pod květináčem, ve kterém byl smrk prozatím zasazen.  

Nechápala jsem, proč jsem se za tu dobu nevrátila do koupelny pro gumičky do vlasů.

Začalo poprchávat. Ušetřila jsem tím pádem dvě minuty na zalití stromu. Snad to bude stačit. Mimie ocucala čtyři kameny a pochopila, k čemu slouží hrábě (myslím, že se to tak jmenuje).

Vypadala jako Jožin z Bažin. Než jsem vyspekulovala, jak se vymývá hlína z nosu, zjistila jsem, že budu muset očistit všechny dveře směrem do koupelny i dlaždičky v koupelně.

Kolik stojí pokrytí celé zahrady dlažbou?

Já ruce špinavé neměla. To ty rukavice. Ušpinila jsem si je pouze tehdy, když jsem po několika hodinách odnášela ze zahrady mokré tenisky.

Dětské oblečení je nyní už pouze na zahradu. Já udělala tu chybu, že jsem při stěhování všechny staré mikiny vyhodila, a tak jsem ryla v bílé adidasce.

Už ale v předzvěsti jara zálibně koukám po zahrádkářských e-shopech. Zaujal mě třeba krém na unavené ruce pro malé zahradnice.