Bylo nebylo bio. Všechno, co mě zaujalo na ekofarmaření u HiPPů

01.08.2016 20:51

Tak si tak pěkně farmaří a vypadá to, že nechávají všechno na přírodě… Jenže bio je podstatně složitější. A ačkoliv mě tahle problematika vždycky zajímala, spoustu zásad o ekohospodaření vyposlechnutých během „polní“ přednášky pana Stefana Hippa na jeho ekofarmě v Polsku, jsem vůbec neznala. A rozhodně si je nemůžu nechat pro sebe.

Věděli jste, že nejtěžší na bio zemědělství je najít půdu, která by byla eko? Tedy taková, kde se dlouho nehnojilo, pracovalo ekologicky a celkově tak odpovídala principům bio? Pan Hipp ji našel až na severu Polska, v krajině nikoho -  více o mém výletu na ekofarmu pana Hippa najdete zde. Vůbec nezáleží na tom, o jakou zemi se jedná, jestli Německo, Maďarsko nebo Polsko, tady jde o půdu.

„Zdravá půda se rovná zdravé rostliny a z toho zdravé jídlo,“ zdůraznil několikrát Mr. Hipp. To je podle něj podstata všeho.

Bio farma u Hippů - moje zkušenosti

Na svou farmu v Polsku jezdí pan Hipp každých 14 dní, je to jeho velký koníček.

Jediná dlaň jeho ornice je domovem pro milion bakterií. Bakterie, houby, řasy, červy, to je základ správné půdy. Pomáhají a mají vliv na minerální strukturu písku, jílu… Ze všeho vznikají takzvané „drobečky“ půdy, které jsou pro půdní hospodaření velmi důležité.

A projeví se to třeba v sušším období, když i čeští zemědělci ve zprávách na Nově pláčou, jaká je krize. Konvenční (pojďme tak říkat té, která není bio) půda přijme 15 litrů vody na m3, zatímco organická uloží až 150 litrů. Díky tomu s ní pak sama snadněji hospodaří i v sušším období.

„Když bylo suché léto a sousedi, konvenční farmáři, měli nejnižší výnosy, my jsme měli nejvyšší,“ říká Hipp s tím, že jim právě v tom pomohla drobečková struktura. Ta vodu (a všechno důležité) zachytí a správně zpracuje. V konečném výsledku má tak organická půda větší objem a vyšší výnosy.

Bio farma u Hippů - moje zkušenosti

Koně nesmí na správné farmě chybět. Pan Hipp jezdí moc rád.

„Drobečky“ jsou sice ve všech vrstvách, ale ta „matka“ zem, ornice, tvoří jen 10 až 30 centimetrů od povrchu. První tři centimetry jsou navíc humus (a o něm více níž).

Půda roste shora dolů, proto je důležité ji krmit. A to organickou hmotou, která se nechá uležet. Po rozkladu následuje rozpad (neděste se téhle učebnice biologie, má to svůj smysl, proč vám to říkám), a výsledkem je dobrá půda, která je skvělým zdrojem živin pro kořeny rostlin. A jen z té nejlepší půdy mohou růst dobroty, které pak půjdou do příkrmů pro vaše miminko.

Bio farma u Hippů - moje zkušenosti

Víte, kde se může stát při ekofarmaření chyba? Když pasáček zapomene zavřít berana, a tak se nečekaně narodí pěkných pár desítek jehňátek... 

Na rozkladných procesech a prokypřování půdy se podílejí žížaly. Jasně, ty dešťovky, které jsou po dešti i na chodníku. Věděli jste ale, že žijí ve svých až 2 metry hlubokých tunelech 10 let? Vytváří organické zbytky, na které se lepí zem, a vyrábí tak nejpřirozenější hnojivo.

A teď si tipněte, kolik žížal je na 1 m3 země? V bio zemědělství klidně 500, zatímco v konvenčním by zaplnily tak dvě třídy malotřídky na vesnici.

Dalším důležitým principem ekozemědělství je co nejméně mixovat vrstvy půdy a neorat do hloubky. Jenže to většina sedláků dělá. Aby se pak půda obnovila, je zapotřebí celé jedné generace. 25 let, kdy budujete novou, podstatně zdravější půdu. Už chápete, proč bylo pro rodinu Hippů tak těžké najít dobrou půdu?

Stefan Hipp navíc nevidí důvod, proč se o půdu starat jinak než před padesáti, sto lety. Proč hnojit, když to není potřeba? Tady mají své systémy. Tak třeba tolik potřebný dusík získávají v půdě díky obyčejnému jeteli, a ne dodávce chemie od Andreje Babiše. Na jeho kořínky (jetele, nikoliv Babiše, i když ten ho bude mít asi taky pěkně tuhý) se dusík přirozeně nabaluje a vytváří, a ty bublinky jsou dokonce vidět!

Bio farma u Hippů - moje zkušenosti

Vidíte je? Jsou tam, ty kuličky dusíku.

A co třeba s plevelem z biomrkvičky, která byla možná prvním příkrmem ve skleničce pro vaše dítě? Předejdou mu prostě tím, že půdu nakupí do řádek. A vůbec to nemusí být jen ručně, i když ten podíl práce je v ekozemědělství tak vysoký a podstatný, což bývá jeden z nejčastějších důvodů, proč je bio příkrm dražší. Třeba při sklizni mrkve naběhne na pole klidně 50 lidí, ale trvá jim to stejně pěkně dlouhou dobu, než každou karotku – speciálně vyšlechtěnou pro Hippácké ekozemědělství – vytrhnou. Na pole mohou i těžké stroje, jen jsou speciálně upravené. Mají třeba pěkně široké pneumatiky, které váhu traktoru rozloží na větší plochu, čímž se tolik neproboří do hloubky a neponičí půdu.

Bio farma u Hippů - moje zkušenosti

A tady je to samotné pole mrkve! Hippovi si nechali vyšlechtit vlastní odrůdu.

Určitě ještě musím zmínit humus. Neplést s cizrnovou dobrotou! V ekozemědělství se tak nazývá zhruba třícentimetrová vrstva, tolik důležitá pro pole, která se přirozeně vytváří. Jenže někdy má taky tendenci přirozeně „zmizet“ – třeba tak, že ji odfoukne vítr. Hipp tomu zabrání jednoduše. Vybuduje remízky, které humus zachytávají, nebo zasadí kolem pole stromy, které pořádnému fičáku nedovolí, aby ho z pole vyhnal. A navíc nepoloží klas, jako to běžně vidíte na českých lánech pšenice. Když ji navíc nepohnojí, aby rostla rychleji než miminko, dojde k tomu, že roste rovnoměrně, klas je silný přesně tak, jak má být, a nelehne si.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Jsou to všechno tak přirozené věci, třeba že pole se jde sekat, až jsou ptáčata zahnízděná v poli tak velká, že už sama vzlétnou, když se přiblíží traktor… že by vás ani nenapadlo, že je někdo dělá jinak. Proti přírodě.

Vůbec nechápu, když všichni tvrdí, že bez chemie nenakrmíme rostoucí populaci. Vždyť v bio zemědělství platí to, co u starých Aztéků. Že jeden hektar biopůdy nakrmí 15 lidí. Vůbec vám asi nemusím říkat, jak nízké je to číslo na pěkně pohnojeném políčku… Tak si to nepohnojme ještě víc.  

Zdraví Míša