5 věcí, které bych udělala po porodu jinak

06.05.2016 10:02

První měsíce s miminkem doma. Změní se režim, návyky, všechno. Když se tak otočím v čase, najdu pár věcí, které bych s miminkem dělala jinak.

5. začala bych cvičit preventivně

Tělo dostane po porodu zabrat. Navíc nosí pár kilo než je běžně zvyklé a v náručí dalších pět kilo lásky. Jenže vyžaduje něco úplně jiného (a to nemyslím "extrém" v podobě pěti hodin sportu týdně). Já jsem k fyzioterapeutovi zašla, až když mě píchalo nad pravou půlkou zadku tak, že jsem musela někdy dlouhé minuty strávit strnule v jedné poloze, dokud to nepřešlo. Stačilo týden opakovat pár cviků, které připomínali jednoduchou rozcvičku před tělocvikem (kočičí hřbet apod.), a bylo po bolesti. Problém způsobovala i neprocvičená jizva po císaři.

4. nebála se tolik léků

Nechtěla jsem do dítěte pumpovat léky napřímo, ale ani zprostředkovaně přes mateřské mléko. Vždycky jsem k jednomu čípku uvolila, když přišla krize, všichni doma měli orosená čela a do Bohnic už jsme měli předvolbu na telefonu. Ne, nemyslím, že bych dávala tři nurofeny denně, ale když je jednou za čas ouvej, proč ne. On ten jeden čípek za klidný večer stojí, jak na bolesti po porodu, tak na bolesti zoubků u miminka. (Mrkněte na článek: Lékárnička pro dítě - všechno, co musíte mít doma)

3. víc přijímala pomoc

Chytněte tu ruku, když vám ji někdo podává. Obzvlášť když víte, že vy ji také umíte nabídnout. Nehrajte si na hrdinku jako já a nevytírejte pět minut po návratu z porodnice jen kvůli tomu, že mimi právě usnulo a vy nevíte, co dělat. A uklízečka má přijít "až" zítra. Do ní se vyplatí v prvních týdnech taky investovat, berte to jako výdaj do sebe, do svého klidu.

2. nenakupovala tolik oblečení a dalších věcí

Můj seznam výbavičky byl rozpracovaný do sebemenších detailů (jestli chcete, pošlu vám ho, napište na michaela@babybistro.cz). Jenže vážně nebylo třeba kupovat klokanku za čtyři tisíce, když v ní miminko odmítalo být a já s ní taky nebyla ztotožněná, nebo patery džínové šatičky ve velikosti 68. Ušetřila bych spoustu peněz a taky času, kdy jsem se snažila nepoužité věci prodat dál.

1. víc si psala, co se stalo

Jsou to neopakovatelné okamžiky, pokud tedy neplánujete dalších pět dětí. Já tedy ne. A s tím prvním? Teď už si vážně nepamatuji, kdy se Mimie poprvé usmála nebo kdy jí vyrostla dvojka vpravo nahoře. Myslela jsem, že tohle nikdy nezapomenu. Stejně jako jsem se v osmnácti divila pětadvacetiletým, že už si nepamatují maturitní otázky, které si vylosovali. Dnes pomalu ani nevím, jestli jsem maturovala z češtiny nebo z tělocviku. Kéž bych si to všechno zapisovala...

Někdy zkusím alespoň zavzpomínat na to, co si myslím, že jsem dělala dobře, a dám vám o tom vědět.

Míša a Mimie, která všechny moje pokusy „stát se matkou“ zvládla bez úhony