Koně? Cože? Neee! Tak proč je máme všude?

19.11.2017 19:40

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli máme rádi koně, odpověděla bych, že vlastně ani ne. A pak se podívám na fotky, co jsme tak dělali za poslední týdny, a zjišťuju, že nám chybí už jen vlastní poník.

 

Takže:

1. Byli jsme na dostizích - minimálně jednou v roce nesmíme chybět. Baví nás to celou rodinu náramně, a letos jsem navíc měla štěstí při sázkách. Vybíráme jednoduše. Kůň, který nejvíc divočí, má podle nás nejvíc energie a chutě dostat se do cíle a pak rychle zpátky do stáje. Druhý aspekt je vlastně ještě sofistikovanější - výběr dle jména. Takové hezké, milé, ale aby se dalo snadno křičet, když kůň dobíhá do cíle. Řveme snad nejvíc, jako kdybych vsadila dvacet tisíc a ne dvacet korun. Ale letos jsem ty svoje dvacky pěkně rozmnožila a vyhrála snad čtyři z pěti dostihů.

2. Vzali jsme s sebou vlastní koníky #tahámedřívídolesa. Tedy jednoho. Ale jsou dva. Máme je z e-shopu www.prodeti.cz (mimochodem, aktuálně tam probíhá řada předvánočních akcích, takže je určitě seženete ještě levněji). Tak samozřejmě tihle koníci do cíle nedoběhnou, ale pěkně se spolu projít umí, to zase ano. A je to tak roztomilé, až mě to překvapilo. Velký koník (dostal jméno Větvička - neptejte se mě proč) si chytne malého koníka (dostal jméno Klacíček - neptejte se mě proč) k noze vnitřním magnetem a pěkně spolu pochodují.

Malý Klacíček je vlastně spíš jen plyšák, ten se v téhle chůzi veze, to Větvička je ten hýbací guru. A taky řehtací, což umí šikovně po zmáčknutí ouška. Ačkoliv koníci jsou k panence Baby Born, přiznávám, že u nás jsou hlavně pacienti té mojí malé veterinářky, aktuálně se specializací na koně. Takže je máme spís položené na bok, s ovázanou nožičkou, pomazané mastičkou, protože je chudinky tlačilo sedlo... Taky už podkováváme. Lžičkou. Tou tlučeme do kopyt. To jen kdyby vám došly s koníky nápady.

Takže panenka na nich ještě nejela, i když máme tři.

Ale víte co - tyhle hračky mají učit děti citu, péči o druhé i schopnosti milovat, jak jsem si přečetla. A to si přiznejme, že o to přesně při tom měření teploty pod koňskou tlapkou jde.

Usnadním vám práci a přidám rovnou link na Interaktivního koně s hříbátkem Baby Born. Bavit vás taky bude třeba Ježíškův dopis, kde si můžete zasoutěžit i vy. Ale zpátky do sedla!

3. Stelli alias Mimie míří každou sobotu na půl hodinky na koně na Císařský ostrov. Na Sandynku, sušíme jí chleba a doma se zakrýváme dekou (chápejte, sedlem) a dítě po nás skáče v domnění, že tak se chová žokej a musíme jí tak pořád říkat. Dobrou noc, žokeji. Dáš si ještě jednu papričku, žokeji?

Milé matky, a teď to nejlepší. Chodí s ní tatínek. A já mám dopoledne pro sebe. Nevařím, protože si pak zajdou do Vozovny ve Stromovce na jahodové knedlíky nebo zvěřinové hody. Vyvětraní padnou a pak dlouho spí.

Koně, díky bohu za ně.

Podkoňačky Míša a Stelli posílají tři křísnutí kopytem!

PS: Na Velkou Pardubickou jsme samozřejmě koukali a taky jsme byli na koňském pólu.